Poděkování týmu

[Lorencova] Jurova děkovačka k MT2023 – týmu Miladatlon, sice ze široka, ale Ty to dáš!

„Ten umí to a ten zas tohle,
a všichni dohromady udělají moc.“

Jaroslav Ježek + Jiří Voskovec + Jan Werich

Zdánlivě s „děkovačkou týmu“ nesouvisící předmluva:

Od útlého věku, ač introvert, jsem vyrůstal v partě. Za našeho mládí (je mi 60) „to“ chodilo tak, že sotva jsme přišli ze školy, odhodili jsme tašky do kouta a spolu s kamarády mazali ven vstříc novým dobrodružstvím. Samo, že jsme nemohli vnímat, v jak blbé době žijeme, jaké starosti musí dnes a denně řešit „mnozí“ z našich rodičů. Dětský a mládežnický věk je zkrátka za relativně příznivých podmínek to nejkrásnější období, které nás všechny může/mohlo „potkat“.

Když jsme začali, „my chlapi“, brát rozum, přibrali jsme do party „samo“ i holky, to je jasan. Čas letěl stále rychleji, přišlo období „většího a vážného“ sportování, a samozřejmě opět v partě holek a kluků. Vsuvka: Sportů jsem vystřídal poměrně dost, ale v žádném jsem nikdy zrovna dvakrát nevyniknul. Zato jsem však nabyl „hafo“ zkušeností, které se mi náramně hodily v dalším životě i profesi. A především, tak to máme asi všichni, poznal jsem charaktery, vzory a to nejen ty sportovní (samozřejmě v mojí pyramidě stojících až pod mými rodiči, kterým vděčím nejen za výchovu, ale zároveň i za lásku, kterou mi věnovali a přesto tak brzy dílem „osudu“, na který nevěřím, mě opustili), zkrátka sám pro sebe se naučil oddělovat „zrno od plev“. Zní to drsně, ale to je život. Nemůžeme si vždy a všichni vzájemně „sednout“, to je jasan, ale kde je vůle, můžeme se vzájemně tolerovat, tříbit si názory a především se respektovat. Nedá se svítit, někteří z nás na to nemají potřebný „aparát“ a ty to nezměníš, tedy Ti nezbývá, než jít „o dům dál“.

Čas letěl a pro nás již nyní sviští kosmickou rychlostí, takže se spolu s Lídou dnes můžeme radovat nejen z námi vychovaných dcer, Terči a Verči, ale již i z vnoučat, Ondry a dvojčat Majdy (je o fousíček starší) a Máji. Všichni byli a jsou vedeni nejen ke sportu v duchu „od všeho něco, ať se v životě neztratíš“, zkrátka hlavně se hýbej. Především „dávej školu, vzdělávej se“, to je a bude Tvá nejvyšší deviza do dalšího života a je „šumák“, zda na to budeš mít „lejstro“ či nikoli, o tom to fakt není … a …

Zejména pro mládežníky platí, ve sportu, při sportu, nejlépe odhalíš charaktery, naučíš se pokoře, úctě k druhému, naučíš se vnímat vlastní tělo, přijímat „porážky“, nejen ty sportovní, a vyvozovat z nich závěry a poučení do budoucna. A pokud jsi dostatečně empatická/ý, až na dřeň se naučíš vnímat, budeš prožívat, co jest obsaženo v pojmu „týmový duch“ … a neplatí jen pro kolektivní sporty, to mi věř. Spontánně přát parťákovi z „jednoho hnízda – oddílu“ úspěch je vrcholem Tvého umění vnímat, ocenit a docenit druhé. Pokud zvládneš a přijmeš tuto „techniku srdce“, budeš dobrým člověkem na „všech frontách“ a to si piš, že si kvůli tomu mnohokrát v životě nabiješ „kokos“, protože ne vždy se potkáš s opětováním … vím to stejně dobře, jako mnoho z nás nejenom „starších pušek“, a proto si pamatuj, že sedí jak prdelka na hrnec rčení: „Co Tě nezabije, to Tě posílí!“

Pokud jsi dočetl/a až sem, pak je Ti jasné, kam jsem mířil, čím je pro mě na prvním místě moje rodina, čím jsou, co pro mě znamenají, členky a členové miladatlonního týmu.

A dále „na dřeň“ … moji dřeň:

Po šesti, respektive téměř sedmi, letech, zdá se, se MT mančaft „personálně“ vykrystalizoval a zůstali Ti, kterým mohu věřit, na které se mohu 100% spolehnout, kteří „to“ se mnou vydrží, a hlavně, kteří pro Vás nezištně makají a to i v rámci jimi čerpané dovolené, „páč“ naprostá většina je zaměstnána. Navíc, shodně jako Vy, závoďačky a závoďáci, mají své rodiny, žijí své životy a stejně jako Vy řeší bezpočet mnohdy nemilých či zásadních životních situací.

Již jsem psal v minulosti. Je nad slunce jasné, že z úplné nezištnosti pro Vás MT nepořádáme … totiž … Vaše fajně pozitivní odezva, Vaše vysmáté „ksichtíky“, závoďačky a závoďáci, to je ta „nabíječka“, která nám dobíjí naše baterky. DÍKY, DÍKY a ještě jednou DÍKY!

Nikoho z mančaftu, vyjma členů naší rodiny, jsem úmyslně nejmenoval, „páč“ jsem Lorenc a Vy dobře víte, že bych jistojistě na někoho „zase“ zapomněl. Kdo tvoří mančaft, kdo zůstal, kdo odešel, a naopak, kdo doplnil naše řady, mnozí z Vás vnímáte, vidíte. A nejedná se výhradně pouze o „lidičky“, které vidíte „na place“ v MT dress code … víme?! Oni vědí a Vy jste určitě na place postřehli.

Takže, abych se zase „ouplně nevyndal“ – mančafte, DĚKUJI VÁM!

Ne Lorenc, ale Jura