Tykat či netykat …

27. 8. 2026

Jurova (rozuměj moje) osobní a dovnitř sebe sama cílená „psychoterapeuticky laděná intervence“. 

„Hele“, číst to nemusíš, ale budu opravdu rád, když „slohovku“ dočteš … „páč se mi uleví na duši“ … díky.

Již se mi párkrát (na prstech jedné ruky bych se dopočítal) na place stalo, že mi bylo naznačeno, že se moje tykání závodníkovi či závodnici jaksi nehodí, protože se přece neznáme.

Letos se mi to opět přihodilo a musím přiznat, dost mě to „vykolejilo“. Dokonce až tak, že tu situaci nemohu stále pustit z hlavy a tak jsem se rozhodl, že Vás „oblažím“ tím, co se mi v této souvislosti honí hlavou.

Byl jsem vychován k úctě k autoritám (zde nebudu „rozpatlávat“, koho typologicky považuji za autoritu a ke komu tak v běžném civilním/společenském styku přistupuji pouze na základě společensky vžitého úzu), formální pravidla etikety jsem si osvojil a jsem přesvědčený, že je umím zdárně, ve vhodnou chvíli a vhodně/přiměřeně situaci aplikovat.

Již jsem starý pes, „člověky“ mého věku označuje sociální systém seniorem a příští rok, „chca nechca“ oficiálně rozšířím řady „prdůchů“, jak nás nazývají nejen pubescenti a adolescenti. Z toho se rozhodně nehroutím, „páč“ mentálně se cítím cca tak na – abych to nepřehnal – tak třeba na 40 až 50 respektive v hloubi duše jsem stále Setonovo, Svojsíkovo a Foglarovo dítě.

Během života jsem prošel ledasčím a mnohdy i situacemi, s kterými se, a nemyslím to nikterak hanlivě, „obyčejný smrtelník“ nemohl setkat a dost možná by ho i „položily“. Byl jsem účasten, párkrát jsem „nakoukl“ mezi tzv. „společenskou či diplomatickou smetánku různého ražení“ a na druhou stranu jsem několikrát doslova „ryl držkou v hlíně“. Tím jsem chtěl „vyjevit“, že jsem vzhledem k věku nabyl jisté zkušenosti, ostatně jako je postupně nabývá každý z nás, a na základě nejen jich jsem zvolil i přístup k Vám, závodnicím a závodníkům, ať již v psané či verbální formě.

Tedy: Všem Vám, závodnice a závodníci, ať již v emailové korespondenci, telefonických rozhovorech či následně „na značkách“, bez rozdílu tykám a to přesto, že jsme se mnohdy ještě ani neviděli natož, abychom byli kamarády či dokonce přáteli.

PROČ?

Protože jsem se od útlého dětství, profesní život nevyjímaje, vždy pohyboval mezi sporťáky, vždy jsme tvořili tým, protože jsme sledovali stejný cíl, měli podobné ne-li totožné zájmy, byli jsme „parta“. Takto jsem si „lakoval“ i „miladatlonní hemžení“. Předpokládal jsem, když se zajímáte o účast v závodech, většina z Vás se nakonec i „regne“ a „ve finále“ se potkáváme „na place“, že jste dorazili ze sportovního prostředí, sami jste nějaký/é sporty provozovali, mnozí trvale provozujete, že jste s tykáním tzv. „ready“ – vím, naprostá většina z Vás ANO, ale jak vidno, najdou se i výjimky.

Tedy: Pokud se někoho z Vás dotýká, že Vám tykám, prosím, sdělte mi to a já se přizpůsobím. A „na vysvětlenou“. Je logické a pro mě zcela samozřejmé, když například předávám trofej panu profesorovi, doktorovi medicíny, že mu během gratulace „potykám“, stejně jako mu budu tykat během náhodného rozhovoru „na značkách“ a vím, že ani on nemá s tykáním při těchto příležitostech „problém“. Ovšem když ho potkám ve společnosti nebo, „nedej Bůh“, se ocitnu na jím vedeném oddělení „ve špitále“, tak ho budu samozřejmě oslovovat jeho vědecko-pedagogickou hodností. Shodně tak platí pro držitele akademických a vědeckých titulů či nejrůznějších funkcí počínaje řediteli a konče „třeba“ prezidenty … ostatně s prezidenty se v naší české kotlině doslova roztrhl pytel … také jsem přemýšlel, že bych se namísto „rejžou“ tituloval „prezidentem MT“.

A proč? … „bo“ s výše jako příklady uvedenými „osobami“ se de facto neznáme … ale … na „miladatlonních značkách“, alespoň po mém soudu, jsme si všichni rovni = tam jsme všichni sporťáci … nebo?

Ještě pozn.:

Jistě jsi zaregistrovala/zaregistroval, že všechny své „výplody/slohovky“ podepisuji křestním jménem, podle situace a významu někdy i příjmením a nečiním tak pouhým uvedením iniciál, což osobně považuji „ouplně, ale ouplně hloupým a blbým“.

… a je to venku … jsem opět svobodný a „vyladěný“ …

Nemyslel jsem si, nenapadlo mě, že budu potřebovat takový ventil … je to venku a víš co viď … myslet si můžeš, co chceš. To je jasan.

Pokud jsi dočetla/dočetl až sem, pak Ti děkuji.

Zdarec 21. 8. 2027 opět „na značkách“.