Jurův report a poděkování XTERRA MILADATLON 2020

26. 8. 2020

Dodatek ze dne 27.8.2020
Jura: Možná jste si tu otázku položili také ... zde je moje odpověď

Zveřejněno dne 26.8.2020
Jurův report a poděkování XTERRA MILADATLON 2020

27.8.2020

Možná jste si tu otázku položili také … zde je moje odpověď

Před chvílí jsem si přečetl v jednom z Vašich příspěvků tuto obavu: „Obávám se ale, aby se celý závod postupně prostě nepřeklopil zcela směrem k profíkum.“ Odpověděl jsem na příslušném místě a protože tuším, že si shodnou či obdobnou otázku položili mnozí z Vás, zveřejňuji odpověď pro„sicher“ i zde.

„Ahoj, za to, že se závod nikdy v budoucnu "nepřeklopí" k "profíkům", dám hlavu na špalek. Jsme a vždy budeme na značkách, rozuměno co bude Miladatlon Miladatlonem, primárně pro děti, jejich rodiče a nás hobby sportovce!
Ti "profíci" nejsou vlastně ani z evropského či světového pohledu na věc "profíky", nemyslím co do sportovní výkonnosti, nýbrž hodně nažhavenými a mnohdy tvrdě trénujícími sportovci, kteří mají, stejně jako my, svá zaměstnání, podnikání apod. a o zázemí, fyzio a lékařské podpoře atd. jaké se dostává zahraničním závoďákům patřícím do ELITE, si mohou nechat jenom zdát ... ale ... jsou schopni a mají motivaci tomu krásnému sportu obětovat víc, nežli my "obyčejní" hobíci, kteří vidíme vlastní priority jinde a sport je nám "pouze" doplňkem k zdravému a spokojenému žití.
Zejména pro ně, ale i pro fyzicky zdatnější hobby borky a borce máme připravené kategorie závodů triatlon long a kvadriatlon. I když je pravda, že v lokalitě jezera Milada jde spíš o svým profilem lehčí tratě a rozhodně technicky nenáročné ... pokud se zrovna nerozprší či dokonce nenasněží. Osobně ty "profíky" lákám, zvu, mezi nás, protože jsou jednak fajn lidé a nemají "nos na vrch hlavy". Vnímám to tak, že nám, kteří nemáme triatlon tak "pod kůží", mohou na naše vlastní "voči" demonstrovat, poradit, jak to vypadá na všech frontách, když nastoupí na značky sporťáci, kteří to mají v malíku. My se můžeme poučit a nebo, to je můj případ, alespoň "kochat", když vidíme, jak si to "fortelně" dávají mezi sebou.
A hlavní důvod/cíl, který jejich účastí osobně sleduji? Kromě rodičů jsou to po mém soudu právě oni, kteří droboti naznačí, ukáží, jak to vypadá, když dáš svému životu určitý "řád", smysl, cíl a projevuješ dostatečně silnou vůli v "tahu na bránu".... platné obecně, nemusíme být přece všichni zrovna triatloňáky. Zkrátka to neznamená, když byl letošní ročník "pohárový", že osobně cílím do světa "triatlonového byznysu". O tom se ani rozepisovat nechci a nebudu. Do tohoto světa se v naší české kotlině ani vydávat nehodlám, nechci!
Náš z mého pohledu super čuper TÝM, na který jsem opravdu pyšný(!), do žádných "výšin" nemíří. Vždy zůstaneme tam, kam patříme, odkud jsme vyšli, tj. z řad "obyčejných" hobíků, kterým dělá neskutečně dobře "na duši", když vidíme vysmátou droboť a Vás, dospěláky, dobíhat do cíle.
Pokud s námi zůstanou partneři, donátoři, není čeho se obávat .... Miladatlon je a zůstane v "podhradí".

Zdar Jura“

22.8.2020 – den „D“ respektive XMT2020

Ráno zjišťuji, že letos nejsem ani nervózní. Naopak, jsem v klidu, sice v letu jako koňadra, ale fakticky v klidu a vyladěný. Na place běží vše jako po drátkách. Přijíždí Petr s kolegou – STOPNI TO - rozbalují vlastní cajky, o nic se nestarám, kluci jsou zcela samostatná „jednotka“. Přijíždí Roman Munčinský se svým štábem kameramanů. Vědí, kde a kdy mají natáčet – mě k tomu zcela jistě nepotřebují. Na svých místech jsou i posádka ZZS Ústeckého kraje, mančaft kolem Jirky Herlitze – MS ČČK NDP a na vodě samozřejmě osádky člunů VZS ČČK Ústí nad Labem a městské policie Chabařovice. Úderem 8:00 spouští hasiči el. centrálu, Radek začíná zvučit, Kája s Davidem rozjíždí moderátorský koncert, v akreditačním stanu vše připraveno a přichází první závoďáci, hlavně žáci, kteří startují v 10:00. Globus ladí catering. Ve vysílačce slyším Kóťu a Petra, jak dávají od horního parkoviště jednu relaci za druhou druhému Petrovi a Jarce, kteří se mají co ohánět, aby nasměrovali přijíždějící auta závoďáků pěkně na značky. Smráká se, ale zatím neprší. Na Windy a jiné meteo servery jsem raději ani nekoukal. Nechávám to koňovi, stejně proti přírodě nic nezmůžeme a hlavně, XTERRÁCI nejsou cukrové panenky a mančaft, ten má pro strach z nějaké té kapky uděláno. Tak jedééém, již to sviští. Dáváme rozpravu před závody žáků, Kamča – Kamila Žaloudková – rozjíždí rozcvičku a … je tu start žáků. Je to fičák a poprvé se dojímám a to nemusela na startu zaznít ani část Vltava z Mé vlasti. Je to naprostá pecka, protože proti minulým dvěma ročníkům nejen rodiče, ale i ostatní přihlížející diváci, fandí o sto péro. To mě fakt hřeje u srdce, to je ta správná atmosféra a motivace pro tu závodící droboť i starší a již sportem ošlehanější mládežníky – paráda. Na schodech u výběhu z depa, s vykřičenými hlasivkami vyčkám výlezu poslední závodnice a mastím nahoru na plac. Jsem jako v rauši. Všichni se smějí, povzbuzují, zkrátka paráda. Uteče to jako voda, za chvíli jsou všechna „děcka“ v cíli . Je to až dojemné, když vidím, jak naše droboť, vnoučata Mája, Majda, Ondra a malá Šárka, věší doběhnuvším dětem do cíle na krk finisher medaile. Všichni žáci obdrží od Tomáše Slavaty hru Monopoly. Nechápu, jak to Tomáš všechno stíhá = na pohodu dává. A maminka malé Šárky, Šárka, může jít psát diplomy. Verča jako vždy s naprostým přehledem připravuje spolu s děvčaty věcné ceny, které stejně jako v předchozích ročnících věnoval KOLOSHOP.cz, medaile a Šárkou napsané diplomy tak, aby je záhy mohli předat dětem sportovci zvučných jmen: Bedřiška Kulhavá, Jana Vápeníková, Vendulka Praská a Lukáš Konečný.

Moc mě mrzí, že se dekorování nejmladších atletů nemohli zúčastnit i Helča Karásková Erbenová, Pavel Jindra a Ondra Petr. Všichni tři jmenovaní momentálně dočasně vyřazení pro zdravotní důvody z bojů o medaile nejen v XTERRA MILADATLON 2020, ale v případě Pavla i Ondry ke vší smůle i ze zbytku letošní xterrácké sezony …. hlavou mi letí, Helčo, Pavle, Ondro, ať Vám to opět co nejdříve lítá tak, jak jste zvyklí!

Vyhlášení vítězů je za námi a blíží se rozprava před závody dospěláků. Dávám „vítačku“ závoďákům, hlavní rozhodčí Pavla Bednářová informuje o základních a nezbytných pravidlech zejména co se pohybu závoďáků v depu týká, probereme nejdůležitější info k průběhu závodu a jde se na start. Všichni závoďáci jsou již nažhavení ve vodě nebo na břehu. Malinko se zdržím organizací nalodění hostů, kterými jsou primátor Ing. Petr Nedvědický a 1. náměstkyně primátora, Ing. Věra Nechybová, zástupci statutárního města Ústí nad Labem, generálního partnera XTERRA MILADATLON 2020. Bleskem mířím k břehu, od kterého se bude startovat, a ejhle, chybka se vloudila. Vlítnul jsem jak dezorientovaná sýkora mezi diváky postávající na šikmém oblázky vysypaném břehu a letím, letím přímo za zobák. Ještě, že jsem se v mládí, když jsem vylétával z hnízda, naučil padat. Byla to drba, ale mé staré kosti a ochablé zbytky svaloviny vydržely. Tuším, že jsem ze sebe vypustil nejedno husté slůvko, ale děti na blízku snad žádné nebyly. A je to, dávám pokyn startérovi a už to sviští – START! Cedí a cedí, ale nikomu z přihlížejících, zdá se, to vůbec nevadí. Natož závoďákům právě ukrajujícím první metry jednotlivých plaveckých distancí. Závod je jeden velký masakr. Závoďáci se na bike distancích mění v ženy a chlapy, kteří vypadají, jako by právě vyfárali z hlubiny. S tím rozdílem, že nejsou od hlavy až po tretry špinaví od mouru, ale zablácení k nepoznání. Všichni bojují s nepříznivou podmínkou jak o život, ale neslyším, že by si někdo stěžoval. Jasan, téměř přesně takhle má vypadat XTERRA, byť v lokalitě našeho ústeckého Jadranu nejsou svým profilem ani technickou náročností tratě jako u Dachsmanů v Kunraticích, Tomáše v Mostě, či Kuby v Šindelové. Po absolvování distance běhu vidím do cíle přibíhat samá blátem zmatlaná těla, kdy vidím většinou pouze bílé zuby lesknoucí se v úsměvech a nad nimi dvě rozzářená kukadla. Paráda, pecka! Jsem šťastný, protože kolem sebe vnímám radost závoďaček a závoďáků z jimi podaných výkonů, jedno zda na bednu či pod bednu – není podstatné. Bliží se vyhlašování všech věkových kategorií ve všech kategoriích závodů a na pořad dne přichází fajná chvíle:

Miladatlonní mančaft se shodl, že spolu s Xterráky předáme Tomášovi Slavatovi částku 10.000,-Kč, kterou jsme utržili ze startovného. Mým původním záměrem bylo přispět přímo Tomášovi a jeho Hromové partě na vlastní provoz. Ale to by nebyl Tomáš, aby dílem sekundy nerozhodl, že kačky poslouží jiným, totiž dětem v dětských domovech. Proto jsme kačky poukázali v prospěch Tomášem vyhlášené sbírky „HROMOVÁ VÝZVA – HROMOVÝ BLESK II“. Tomáš přebírá symbolicky šek a objasňuje závoďákům, kam kačky nasměroval. Je to srdcař, většího jsem dosud v životě nepotkal! Kačky jsou t.č. uloženy na příslušném účtu s dovětkem podepsaným „Závodnice, závodníci a pořadatelský tým MILADATLON 2020“.

A pak to frčí jedno vyhlášení, dekorování, vítězů za druhým. Medaile a ceny předávají, starostka města Trmice, paní Mgr. Jana Oubrechtová, starostka obce Řehlovice, paní Bc. Jana Princová, DiS. a Ing. Petr Ort, ředitel oblasti Ústecký kraj, Divize 8, METROSTAV a.s. Věcné ceny dospělákům věnovala ZPMV ČR, DECATHLON Teplice, EMSPOMA a ENERVIT - společnost VITAR Sport.

A …. zazvonil zvonec, elektrocentrála ztichla a letošním závodům je konec.

Ještě jsem něco krátce zadrmolil v odpovědích na Davidovy otázky Romanovi Munčinskému (RT Ústecko) na kameru, spolu s mančaftem jsme se, konečně po třech letech, společně vyfotili na stupních vítězů … a teprve nyní při psaní těchto řádků zjišťuji, že jsme se opět nesešli zdaleka všichni … to mě picni … .

Poděkování TÝMU MILADATLON

Je nad slunce jasné, že bych přípravu závodů nemohl dávat tak, jak ji dávám, kdybych neměl již celých 39 let oporu v mojí ženě Lídě, dcerách Terče a Verče, v „zeťákovi“ Zdendovi, neradoval se, když vidím a sleduji, jak rozkvétají naše vnoučata, Mája, Majda, Ondra a mládežník David (Dáda).

Kdybych neměl přátele/kamarády Kotrbáky – Evu, Míšu, Jardu, Kóťu, Petra – Jirku (Švejdyse), Šárku + Šárku, Martu, Lídu, Evu, Viktorku, Jitku, Aničku, Lucku, Káju, Jarku, Karolínu, Kamču, Terku, Petru, Jitku, Nikol, Davida, Semiše, Filipa, Petra, Jirku a Martina, můj záměr-sen-cíl by nebyl naplněn.

A kapitola sama pro sebe – Kuba + Šíma, Petr, Jára = KOME klub Kraslice – kluci, však víte ….

Partnerů, donátorů, má Miladatlon naštěstí od počátku bezpočet. Jasná zpráva, bez jejich podpory bychom nemohli na pořádání závodů ani pomyslet. Děkovačku partnerům dám samostatně.

Vám všem patří můj hluboký hlavy sklon a vím zcela jistě, že i za všechny miladatlonní Xterráky velké DÍKY! Tak ať nám to i nadále a společně sviští/fičí/lítá – JSME TÝM, MY „To dáme!“ Jura

21.8.2020

Opět vedro k zalknutí, ale téměř vše podstatné a technicky i fyzicky náročnější, je hotovo. Holky ladí bannery partnerů/donátorů, připravují občerstvovačky, kluci makají, dokončují „zbytky“ těžších prací. Přijíždí naši další partneři a donátoři: HZS Ústeckého kraje – chlapi z územního odboru Ústí nad Labem – skládají kontejner, v kterém se nachází doslova srdce celého Miladatlonu, tj. elektrocentrála, která je schopná svým výkonem pokrýt veškerý plánovaný a potřebný příkon el. energie. Chlapi z městské policie Chabařovice spouští jejich člun na vodu ústeckého Jadranu. V sobotu poslouží, mimo jiné, jako dopravní prostředek Davidovi – fotografovi, aby mohl pořídit pěkně zblízka fotografie plavců, paddleboardistů a kajakářů. SčVK přiváží tolik potřebnou pitnou vodu. GLOBUS instaluje zařízení potřebná pro řádný chod cateringu. Přijíždí Tomáš Slavata, mám radost jako malý kluk, ale o tom ještě jistě níže, dále. Přichází také David Cihlář, tak jistě, platí to samé co u Tomáše.

Přijíždí kluci z Prachatic a pouští se do stavby XTERRA CZECH TOUR cílové brány, u nás samo označené jako XTERRA MILADATLON 2020. Je večer a kromě jedné cestující bóje na distanci 250 m je vše na značkách …. jsem spokojen, ale stejně jako všichni z týmu, unaven.

20.8.2020

Nemohu dospat. Již se to blíží. Spolu s Lídou máme spicha s naší mladší dcerou Verčou, Kotrbákama-Jardou, Kóťou, Petrem a Márou a s klukama z KOME klub Kraslice – Kubou, Petrem, Járou, v 8:15 před barákem, kde mám kancl = sklad č. 1. V 6:00 mi přijde SMS od Kuby: „Všichni spí, nemám co dělat, nudím se, přijedeme v 8:00.“ Pošuk, stále nebere v potaz, že jsem starý pes, mám své vrtochy, rituály a nerad měním plány… vždyť jsem sakra „říďa“, ne? Nakládáme. Kdy? Ani v 8:15, ani v 8:00, ale rovnou téměř v 7:45. Vyrážíme a já cestou zastavuji nad hlavní pláží jezera Milada, abych navigoval Johnny Servis, který je již na značkách. Sice dříve, ale lépe takhle, než pozdě nebo vůbec. Chlapi vezou mobilní toalety, stany, stoly, lavice a plotové zábrany. A samozřejmě to na place zase schytám od Kubajze, „Kde se flákáš?“ Jdu s holkama vyměřovat zázemí a chlapi vyráží do skladu č. 2 pro to nejcennější, pro nerez k-ci depa a další technické cajky. Jj, na depo jsem fakticky pyšnej. Nebýt v r. 2017 APERAM, nevím, nevím, jak bychom ho řešili. Kluci jsou brzy zpět a začíná miladatlonní technické hemžení. Práce jde holkám i klukům pěkně od ruky, a přestože je deka jako blázen, zázemí roste před očima jako fík. Foukám našich 10 kousků bójí, čas letí jako voda, ani se nenaděju, je odpoledne a připlouvají vodní záchranáři v čele s Pepou – šéf VZS ČČK UL. Kluci mě šetří, nakládají kotvy, protizávaží a div mi nepomáhají na palubu. Vyrážíme trasovat distance plavání a distanci kvadriatlonu. GPS bod tancuje kolem zadaných souřadnic a Pepíno má za kormidlem co dělat, aby za mírného větříku, který se opírá do plochy člunu, překryl oba body v navigaci. Je to vopruz, bóje kotvíme snad 4 hoďky. Jedna potvora na distanci 250 m nám stále cestuje. V pátek i v sobotu ráno ji kluci musí kotvit znovu. Mezi tím kluci postavili banner partnerů a donátorů a pod ním/před ním super čuper stupně vítězů, které pro nás již na první ročník pořídil DJ Milan – Milan Pahorecký. Radek, zvukař, mezi tím vychytává mouchy tak, aby v sobotu vše zvučilo tak, jak má. Oba přesně vědí, jak a co poštelovat, vždyť s námi drží basu od 1. ročníku. Večer přijíždí kluci z ochranky a my pelášíme na kutě. Njn, jenomže doma spustím PC, a přestože prosím nerozhodné závoďáky, aby mi dali klid, mailů stále jako naseto. Na některé odpovím, ale jsem také jenom člověk, nikoliv stroj, jdu spát.