FacebookONLINE REZERVACEInstagram

Osobní sdělení závodníkům Miladatlon 2018

27.8.2018

Ahoj závoďačky, závoďáci, Miladatlon 2018!

Asi budu „dlouhý“, tak si dejte sváču a snad to při její konzumaci „dáte“ do konce smiley. Hlavou mi letí tolik myšlenek, prožitků a zážitků, že je možná nebudu umět ani srozumitelně vyjádřit.

Tak nejdříve mnou vnímaná pozitiva:

Předně bych rád poděkoval za celý mančaft Miladatlon Vám závoďákům za velkou účast. Jsme si plně vědomi, že mnozí z Vás vážili cestu zdaleka. Věděli jste, že jedete na 1. ročník pořádaný naprosto neznámým týmem pořadatelů. Je nám ctí, že jste toto riziko podstoupili a závodů se zúčastnili.
Vím moc dobře o „přešlapech“, kterých jsme se dopustili. Zde však není použití mn. č. na místě. Ty „boty“ jdou plně na moji hlavu, neboť jsem byl jejich strůjcem já osobně. Dovolte, abych komentář negativ ponechal na konec textu smiley.
Naprosto mě odzbrojily děti, které šly do závodu, mnohdy prvního v životě, s odhodláním hodným dospělých borkyň a borců, vrhly se do „rozbouřených vln“ jezera vstříc rytířskému boji o umístění na bedně. Kdo ví, třeba jsme na startu viděli i příští nástupce dnešních eliťáků  smiley.
Podstata netkví v tom, zda se zrovna na Miladě „rodili“ noví budoucí „reprouši“, nýbrž v tom, že je stále dost rodičů, kteří své ratolesti vedou ke sportu a mnohdy, i na Miladatlonu, jim jdou vlastním příkladem, totiž osobní účastí v závodech….. jistě nejen za mě naprostá bomba!

Děkuji všem členům týmu Miladatlon, že do toho šli spolu se mnou. Makali jak o život, abychom vše stihli včas a Vy jste mohli v sobotu ráno přijet „do hotového“. Na webu MT vidíte tváře pouze základního týmu, ale sami jste zaregistrovali, že „ruku k dílu“ přiložilo daleko více „žluťáků“, členů našeho mančaftu. Však je uvidíte i na fotografiích ze závodního dne. Mrzí mě, že jsem nestihnul svolat mančaft, abychom dali alespoň jedno skupinové foto …. zkrátka, byl to kalup.
Co již nevidíte, ale samozřejmě víte, závodiště je potřeba následně „zlikvidovat“ a uklidit. Tady hlásím, mančaft se i tohoto úkolu zhostil na jedničku a v neděli cca ve 12:00 hod. jsme mohli s klidným svědomím „opustit“ hlavní pláž jezera Milada. 
Velmi příjemným zjištěním pro mě osobně bylo, že jsme nemuseli po Vás závodnících uklízet byť jedno „smítko“ …. to je naprostá pecka, i když musím přiznat „barvu“, já jsem v to i doufal …. vždyť jste sporťáci  smiley.

Moderátoři Karolína Neufusová a David Cihlář

Tuto pasáž textu opravdu nedám tak, jak to cítím uvnitř sebe sama. Zkrátka, zejména Davida zná osobně mnoho závoďaček a závoďáků, kteří vážili cestu „na plac“ a mnohdy právě na jeho osobní pozvání. Vím moc dobře, že k jejich rozhodnutí zúčastnit se Miladatlonu přispěla právě jeho „hvězda“ a doufám, že jsme i přes mnou osobně „vyrobené boty“ nezklamali očekávání. Viděli jste a slyšeli sami, David spolu s Kájou prostě „udělali“ závody závodama, to je bez jakékoliv diskuze jasná zpráva!

A nebudeme si hrát na „schovku“  :-). Snažili se Vás zabavit i v těch dlouhých chvílích čekání na vyhlášení dospěláckých kategorií. Zkrátka drželi basu s týmem, kterému díky mně zatraceně „teklo do bot“.
David makal pro #Miladatlon průběžně po celých těch dlouhých (někdy zatraceně krátkých) cca 10 měsíců….. ale to Vám sám ve svojí skromnosti samozřejmě neřekl a já byl tak „vykulený“ smiley, že jsem mu za tuto jeho práci veřejně na „place“ ani nepoděkoval.

Kájo, Davide, my tři víme …. přesto veřejně a snad všeříkajícím slovem …. DĚKUJEME !!!

Eliťáci

Holky, kluci, netušíte, jak mě hřeje u srdce Vaše účast v závodech. Vím, že jste jeli bomby a dávali si to hlavně mezi sebou, ale za mě osobně měla Vaše přítomnost daleko větší rozměr a přiznám se, jeho naplnění bylo mým prvořadým cílem. Ukázali jste hlavně dětem, jak to vypadá, když se na startovku postaví fyzicky „nejnašlápnutější“ borci a vzápětí dají v duchu fair play poctivé „řemeslo“. A hlavně, jak už to tak v životě bývá, Ti mistři, kteří jsou opravdovými MISTRY svého řemesla (jasan, platí obecně pro všechny obory lidské činnosti) jsou skromní, slušní, nepovyšují se nad ostatní, zde nás hobíky, zkrátka jdou svojí přirozeností příkladem právě těm špuntům a starším žákům …. a tento „úkol“, alespoň za mě, jste splnili nad moje očekávání.

Mezi závoďáky ostatních kategorií byli nenápadně skrytí významní sportovci i z jiných sportovních odvětví….úmyslně nejmenuji, stejně jako u ELITE, abych na někoho nezapomněl …. to by nebylo fair. Pokud jste stačili vnímat Davida, pak jistě víte.

Co mě opravdu mrzí je, že jsem nestihl „vyhledat“ všechny ty z Vás, se kterými jsem byl v písemném kontaktu před samotným závodem a osobně jsme se dosud nepotkali. A že Vás bylo. Tak rád bych se býval zastavil na kus řeči, ale ….. zkrátka byla to „hoňka“.

A co mě mrzí ze všeho nejvíc, to je nehoda Jany Vápeníkové, která sebou „řízla“ na trati MTB long tak nešťastně, že si přivodila zlomeninu zápěstí pravé ruky a místo, aby byla dnes již na své plánované cyklo dovolené, leží ve špitále. Partnerům Miladatlon poděkuji zvlášť, ale na tomto místě musím vystřihnout poklonu přítomné posádce ZZS ÚK a to jmenovitě zdravotnické záchranářce Karle Dvořáčkové a řidiči „fofr“ sanitního vozidla Jindřichovi Kyznarovi, kteří se odebrali promptně na místo nehody a poskytli Janě první odbornou péči. A jak už to tak u vrcholáčů většinou bývá, Jana je tvrďák a tak s rukou v nafukovací dlaze, která ukrývala pravděpodobně komplikovanější zlomeninu, se ještě před transportem do nemocnice jala řešit ryze praktické věci …. kam s kolem, jak dopravit maminku Bedřišku domů atd.
Jano, vím bezpečně, že na tomto místě mohu mluvit za všechny závoďáky …. přejeme Ti brzké uzdravení a rychlý návrat k Tvým oblíbeným sportovním aktivitám.

Tak teď k těm negativům:

1.
Z mého pohledu byla tou nejzávažnější „botou“ šíleně dlouhá prodleva, která předcházela vyhlášení dospěláckých kategorií. Zkrátka jsem to zvoral! Nesdělil jsem Petrovi Šimonkovi STOPNITO, že budeme v kategorii triatlonu long a short vyhlašovat absolutní pořadí. Ceny pro jednotlivé závoďáky jsme měli připravené a popsané snad dva měsíce před závodem, medaile nachystané, diplomy připravené. Holky začaly psát diplomy, a když je měly skoro všechny hotové, tak teprve poté jsme objevili, to se nedá říci slušně, ten můj p….r. A nastal cvrkot, ze kterého jsme vybruslili především díky Petrovi, Šárce a Verče. Jenomže jsem jim tak zavařil, že to „chvíli“  smiley trvalo, než vše srovnali do „latě“.

Takže závoďáci slyšte (čtěte): Zkrátka, světlo světa spatřilo nové dítě, ale porodník měl život ohrožující kraťas v makovici. Hluboký hlavy sklon za Vaši trpělivost a shovívavost ….. dítě přežilo a porodník se zatraceně poučil, tak lze „snad“ předpokládat, že se příště nebude opakovat.
2.
Závoďáci, již v říjnu 2017, kdy jsem zveřejnil první verzi Propozic závodu, jsem nastavil časový harmonogram závodního dne tak, jak se i v reálu odehrál. Byl jsem si plně vědom časového rozpětí mezi dobou povinného odložení matroše do obou dep a startem jednotlivých dospěláckých kategorií. Byl to úmysl, ač jsem moc dobře věděl, a to i z vlastní hobby závodní zkušenosti, že u mnohých z Vás „narazím“  smiley. Šlo mi o to, abych Vás „natáhnul“ na závodiště a Vy jste se stali diváckou kulisou pro dítka, která se vrhla na tratě triatlonu. V rámci jakýchkoliv dětských závodů není nic horšího, než když ty dětské „dušičky“ jdou svůj závod naprostým tichem, bez fandění a potlesku. 
Příště tedy zvolíme „zlatou střední cestu“ a dáme dvě akreditace. Nehledě k tomu, že většina z Vás k nám přijela opravdu z „dálav“ a tak pro Vás bylo jisto jistě nepohodlné vstávat brzy za kuropění, odřídit tu štreku, na čas zavěsit kolo na štangli a pak čekat a čekat….ale řekněte sami, Kája s Davidem Vám to i tak dávali, nebo….(?)  smileysmileysmiley
3.
Další „pitominy“ jsem se dopustil tím, že jsem naplánoval stan zvukaře hned vedle stanu pro akreditaci. Hned, jak zvukař Radek zahájil zkoušku ozvučení mi bylo jasné, že jsem tomu dal na frak. U akreditace nebylo občas slyšet vlastního slova, přestože Radek zvučil decentě tak, abyste Vy slyšeli a přitom Miladatlon „neřval“ na celé širé okolí  smiley. No jasan, další poučení do příštího ročníku.

Jsem opravdu „dlouhej“ …. vím i o těch ostatních snad již relativně „drobnostech“ a věřím, že se nebudou opakovat.

Bombarďáci, hobíci, podle Vašich dosavadních ohlasů to vypadá, že musíme dát 2. ročník. Pokud se nám dostane alespoň takové podpory od našich partnerů jako tomu bylo letos, pak věřím, že „to dáme“.

Ahoj, Jura


28.8.2018

Jurovo osobní sdělení – má pokračování (určeno nejen hobíkům)

Ahoj závoďačky, závoďáci, Miladatlon 2018!

Tíží mě, že jsem moje osobní pocity a emoce neuměl vyjádřit zcela zřetelně respektive přesně.

Patrně nedostatečně, pro někoho z Vás možná vůbec, jsem nezmínil nejširší část startovního pole, totiž ryzí hobíky. Přitom se právě k této kategorii sporťáků, nejen díky svému dědečkovskému věku, hrdě hlásím.

Při psaní prvního osobního sdělení jsem Vás/nás zkrátka zahrnul pouze do věty:

„Předně bych rád poděkoval za celý mančaft Miladatlon Vám závoďákům za velkou účast.“…. a dále jsem čistě hobíkům nevěnoval „řádku“ sad.

Proč?

Vysvětlení je prosté. Když se v mojí makovici rodily plány na uspořádání závodů Miladatlon, tak byl cíl od samého prvopočátku  jasný. Přitáhnout k triatlonu/kvadriatlonu právě nás, hobíky, kteří si nějaký ten sport střihnou občas a jen tak opravdu čistě „rekreáčo“. Navíc je stále mým snem, abychom v závodech přivítali i sluchově, zrakově a tělesně handicapované závoďáky - přes úskalí a překážky, která jim život připravil, jednoznačně patří mezi nás. Nás, kterým je dopřáno být zdravými či tu a tam „trpícími“ nějakými těmi drobnými zdravotními omezeními navíc mnohdy pouze dočasnými.

Když si přečtete první dvě věty na titl. stránce, myslím, že shledáte, že tomu nebylo, není a ani v budoucnu nebude jinak. A web, ten běží v síti od 25.9.2017…..

Ve svých představách i následné realizaci přípravy závodů jsem zašel ještě dál. Vypsal jsem kategorii rodinných štafet, abychom přitáhli „na plac“ i rodiče s jejich ratolestmi a rodinní příslušníci mohli jako tým naplnit motto závodu „To dáš!“.  Distance tratí, myslím, adekvátní = 0,05|11|2,5 [km].

A co se nestalo?

První štafeta se přihlásila, nezkoumal jsem zda vůbec jako příslušníci rodiny, ale hlavně, všichni její členové byli dospělí. Pozn.: ve výsledovce ji nenajdete.

Ani ve snu by mě nenapadlo, že se přihlásí do této kategorie mančaft, jehož součástí bude člen ve věku nad 15 let. Neuvažuji klasifikaci de iure, prostě pro mě osobně je člověk do 15 let dítě a do 18 let adolescent.

 A co jsem udělal?

Rozdělil jsem rodinné štafety na tři podkategorie, tj. RR, RR16 a RR12. Jenomže - žádné rodinné mančafty se nehlásily, což pro mě bylo rozčarováním. Myslel jsem si, že právě tato kategorie doslova „potáhne“, ale opak byl pravdou sad. A protože mám ze své podstaty rád, když jsou „bobky pěkně srovnány podle velikosti“, nechal jsem v mezidobí vyrobit sady startovních čísel, tedy i čísel nesoucích název „rodinná štafeta RR“. A jak šel čas, situace se nezměnila a tak jsem přistoupil k radikální změně. Z rodinné štafety jsem „vytvořil“ kategorii ŠTAFETA TRIATLON short – bez rozdílu pohlaví.  Nakonec i tak byl stav registrovaných ve výsledku tristní. Však vidíte sami ve výsledovce. Členům těchto štafet se omlouvám, že mají na startovních číslech nápis rodinná štafeta, ale z ekonomických důvodů jsem výrobu nových st. čísel již „neřešil“.

Situace co do účasti týmů byla téměř na chlup podobná i v náročnější variantě štafetového závodu v triatlonu, tj. na distancích long  0,5|20|5 [km] a vůbec nejslabší v kvadriatlonu, ve kterém závoďáci absolvovali také 2 km dlouhou distanci v pádlové disciplině.

A Ti eliťáci, kteří startovali ? To nebyli současní ryzí profíci. Naopak, mají svá zaměstnání, svoje podnikání, ale od nás hobíků se odlišují tím, že mají triatlon, a sport vůbec, tak rádi, že mu obětují daleko víc nežli my hobíci. Je tedy logické, že jejich výkony jsou nesrovnatelně na vyšší kvalitativní úrovni. A právě i proto jsem zařadil kategorii ELITE, abyste Vy, hobíci, nebyli již na startu předem frustrování z toho, že budete měřit svoje síly s fyzicky nesrovnatelně našláplými borkami a borci! Druhý a jistě nesporný význam jejich přítomnosti “na place” jsem objasnil již včera v předchozím textu. A to, že byli medializováni prostřednictvím webu MT a pochopitelně i Davidem Cihlářem “na place”, to mi přijde samozřejmé. Oni jsou totiž tak skromní, že sami svoje sportovní úspěchy světu nesdělují. A já jsem přesvědčený, že to tak není v pořádku, neboť oni jsou těmi nejlepšími sportovními vzory právě pro naše dítka, mládežníky a vnoučata. A co si budeme povídat, stejně jako každého člověka, který dosáhne čehokoliv dobrého, dosáhne jakéhokoliv úspěchu, jedno jak velkým rozsahem významnosti, rozhodně potěší, když se mu dostane uznání, byť by to měl být “jenom” potlesk přítomných.

Snad jsem takto již dostatečně přesně přenesl do psaného textu téměř vše, co se mi od soboty honí hlavou, ale hlavně, co mám ukryto někde hluboko v sobě.

Zkrátka, Miladatlon jsme zrodili právě prioritně pro hobíky a jejich/naše děti, ale s dodatkem a již řečeným zdůvodněním - nejenom pro ně.

Osobně si Vážím každého účastníka, který se postavil na start Miladatlonu a to bez rozdílu, zda dal tri nebo kvadriatlon, short nebo long, nebo jednu z distancí v rámci štafetových závodů.

Závoďáci, ahoj na startu Miladatlon 2019, Jura

Kategorie závodů

Triatlon žáci 0,05-2,5-1 a 0,1-5-2
Triatlon short
jednotlivci 0,25-11-2,5
štafety 0,05-11-2,5
Triatlon middle
jednotlivci a štafety
0,5-20-5

Triatlon long

jednotlivci 1,5-32-10
Kvadriatlon
jednotlivci a štafety
0,5-2-20-5

Jak se dostanete na start závodů Miladatlon 2018?

Zobrazit na mapě